Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


neděle 1. dubna 2012

Slunečno, teplo, koníci a Kubíčkův strach

Šáteček, lehká mikinka, hřejivé doteky sluníčka...Ne, nedělám si z Vás legraci, nejde o "apríl", to jsou jen záběry z minulé neděle. Dnes bych takové ztěží udělala.
Martin před časem zjistil, že máme cca 13 minut jízdy od domu pěkné místo s posezením, hřišt'átkem pro děti, malou stylovou restaurací a velkým výběhem pro koníky.
Výlet za koníky se líbil nám i Sárince. Ale Kubíček jej zpoloviny proplakal. Ječák začal již doma, když jsme ho posadili do autosedačky....Tak si představte - jsme rádi, že vlastníme prostorné auto, do něhož všechno pohodlně naskládáme, že děti mají kolem sebe dost prostoru, což oceňuje hlavně Sárinka, která je v autě spokojená, takže jsme se těšili, že konečně budeme jezdit bez věčného řvaní ..... a on začne Kubíček. Z auta má panickou hrůzu!! Nevím, čeho všeho se bojí - většího prostoru, jiného ("vyššího") výhledu z auta, velkých sedaček..? To nezjistím, vím jen, že co jej posadíme do auta, začne se klepat strachy. Vždy sedávám vedle něj (mezi ním a Sárinkou), tulím se k němu, mluvím na něj, ale většinou mu tím nepomůžu. Plakat přestává až asi po 15ti minutách jízdy - pokud jedeme po rovné cestě bez zatáček a brždění.
Takže naše vyjížd'ka začala křikem, pláč pokračoval i poté, co jsme Kubíka posadili do kočárku na místě určení, takže první věc, kterou jsme byli nuceni udělat, byl vpád do restaurace a koupení zmrzlinového poháru, abychom si jej nějak uplatili. Obvykle jsme si nějaké to mlsání nechávali na konec výletu kvůli Sárince, ted' jím asi budeme začínat kvůli Kubínkovi...
Každopádně zmrzlinou jsme ho uklidnili, a pak už to s námi bez větších protestů vydržel. Na koníky se sice podíval, ale takové nadšení jako Sárinka z nich opravdu nesdílel:-)
Zpáteční jízda se domů opět neobešla bez křiku...
Tak jsme se na mě Martin podíval a s povzdechem prohlásil: "To snad není možné, Sárinka konečně přestala křičet a začne Kubík. To abychom měli pro každé dítě jiné auto!" :-)

8 komentářů:

Amelie řekl(a)...

Hlavně že máte autíčko a máte dostatek prostoru. On si určitě zvykne. Je to nezvyk. Držím palce, aby to zvykání na auto netrvalo dlouho.

AndyPan řekl(a)...

Moni..třeba to Kubík z chvíli překoná, ale chápu, že je to frustrující, zvláš´t když přesně nevíte, co mu vadí

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, na vašich stránkách jsem náhodou a...smekám před vámi-vůbec netuším, jak bych takto nemocné děti zvládla :-(. Přála bych vám strašně moc, aby se brzy našel účinný lék :(. Jinak k těm úzkostem- trpím jimi taky a jestli vám můžu poradit, zkoušejte to dál- úzkost nikdy neroste donekonečna- nejdříve stoupá, pak se zastaví a pak klesá. Když se budete úzkostným situacím vyhýbat, bude to jenom horší. Jsem přesvědčená, že tahle "rovnice" platí u každého, i u nemocných dětí... Držím vám palce a jenom doufám, že takováhle nebo podobná nemoc se mým blízkým vyhne velkým obloukem a že opravdu není moc častá :-((.

Anonymní řekl(a)...

Mili Zavadilci,
verim, ze si Kubicek brzy zvykne. Preji kupu takovych krasnych vyletu a hlavne brzke slunicko. Myslim na Vas, Lucie

MisikAutik řekl(a)...

Přeji ať si Kubíček rychle zvykne na nové autíčko. S tím vyjadřováním jsme na tom podobně, náš prcek nemluví a tak je dost těžké hádat, co chce a co mu kde vadí. Většinou ale najde způdob, jak nám to naznačit. Chce to jenom vydržet, tak hlavně pevné nervy.

Christabel řekl(a)...

To jsou pohodové fotky:)
Sárince to na té první zvlášť sluší:)

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den Moniko, přesto že Vám nijak často nepíšu, tak na Vás stále myslím. Mám velkou radost z auta, z pozitivních článků, co jste teď uveřejnila, ty zimní nebyli moc veselé. Přeji, aby se Kubíčkův strach zmírnil, nebo zcela časem vymizel. Krásné jarní dny. Jana, Svitavy

Justynka a Lucka řekl(a)...

Ahoj rodinko,no ono to tak někdy je,ale nebojte on to překoná a zvykne si ,určitě...Je super, že máte něco takového kousek od domu...moc hezké jarní fotečky:-)