Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 30. dubna 2012

Doháním a dopisuji

Už bylo na čase, abych konečně dopsala a publikovala několik příspěvků z poslední doby, které jsem měla uložené v konceptu. Všechny jsou uveřejněny za tímto článkem.

Poslední dobou psaní zanedbávám a začínám cítit výčitky svědomí. Měla bych znovu začít psát krátké, třeba jen jednověté záznamy, jak se dětem a nám daří - takový postup jsem volila, když jsem blog začínala psát. A bylo to správně.

Nyní se po většinu času zdá, že dny jsou jeden jak druhý, že děti nezvládnou ani čtvrtinu toho co dříve, a tak chybí "materiál" hodný záznamu. Přitom vím, že na žádný zázrak nebo senzaci čekat nemohu, a tak bych měla zapsat i sebemenší radosti, které náš každodenní život provází. Za rok, za dva nebo za pět let tyto maličkosti možná v našich očích přerostou právě v ty zázraky, které ted' marně vyhlížím.

...Takže dva z poslední doby - minulý čtvrtek se asistentka vracela se Sárinkou z procházky, Sárinka uviděla Martina na střeše a radostí celá bez sebe začala volat: "To je táta, to je táta." (Celou a smysluplnou větu již neřekla dost dlouho.)
                                          - v sobotu dopoledne se spolu rozjeli dokoupit pár drobností. Odměnou za to, že byla v supermarketu Sárinka vzorná (nemalou pozornost na sebe prý strhávala, ale ne křikem a snahou vymanit se z kočárku, ale spíš radostným povykem a žvýkáním dudlíku), jí Martin koupil jahody a medové vafle. Před ní Martin užil výrazu, jenž je jí bližší a který zná/znala - koupili tedy "cookie".....V neděli odpoledne jsme dětem chtěli dopřát nějaku dobrotu. Martin každému vytáhl jedno vafle a aniž by cokoli řekl, Sárinka ve vteřině situaci vyhodnotila a radostně hlásila: "Cookie, cookie."

....Myslíme, že spoustu věcí stále zná a mnohá slova si ještě pamatuje, ale většinou je již nedokáže říct, nebo si na ně v danou chvíli vzpomenout.... Na těchto dvou příkladech je ale zřejmé, že pokud je pro ni situace spojená s nějakými kladnými emocemi, dokáže se snadněji rozpomenout.

4 komentáře:

Amelie řekl(a)...

Mám velikou radost za tyhle nádherné okamžiky. Určitě potěšily u srdíčka. Držím palce a moc na vás všechny myslím.

Anonymní řekl(a)...

To je krásné, tak moc Vám přeji, aby takových okamžiků přibývalo!!!

Andrea Benešová řekl(a)...

taky přeju, aby takových chvil bylo co nejvíc..

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, čtu si Váš blog pravidelně. Jsem moc ráda, že proradost takové radostné chvíle. Přeju, ať je jich ještě víc... Moc na vás všechny myslím. Milu