Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


úterý 6. září 2011

Praprarodiče

Vzpomínám si, že jako dítě jsem záviděla svým vrstevníkům návštěvy u jejich babiček a dědečků a hlavně pak trávení prázdnin u nich. Tato zkušenost mi nebyla dopřána. Babičky zemřely v mladém věku dávno před tím, než jsem se narodila, dědečky si vybavuji jen matně. Ani je jsem neměla možnost lépe poznat.
 Když se děti narodily, měla jsem proto radost, budou moci jezdit na návštěvy k babičkám, dědům, dokonce i prababičkám a pradědečkům.
 Těšili jsme se, že až vyrostou, dopřejeme jim s babičkami více času. Nejen několik málo návštěv, které jsme tak tak během roku zvládli absolvovat - bydleli jsme totiž na druhém konci republiky.
 Pak ale přišlo postupné zhoršování chování Sárinky a zanedlouho jsme drželi potvrzené diagnózy dětí v rukou.
 V tu dobu jsme se přestěhovali do oblasti, odkud pochází a stále žije prakticky celá Martinova rodina a má je vzdálená cca 2hod cesty,  ale nemoc (hlavně ta Sárinčina) jaksi nedovoluje, abychom se k prarodičům a praprarodičům vydávali. A o trávení prázdnin u nich nemůže být ni řeč.
 A tak jsme vděční, že jejich prarodiče a praprarodiče (od minulého léta už jen jediní - rodiče mé tchýně) mohou navštívit nás.
 Mé rodiče - nejen kvůli jejich nechuti cestovat - děti vídají stále jen sporadicky. Druhá babička by ráda jezdila častěji, ale zaměstnání na plný úvazek jejímu přání příliš nenahrává.
 Zdravotní stav Martinových prarodičů už odpovídá jejich věku, a tak jsme vždycky velmi vděční, že se snaží nás navštívit alespoň v období, kdy je pro ně cestování nejméně zatěžující - na jaře a na podzim. V chladných zimách a horkém létě jim jejich návštěvu u nás raději rozmlouváme.
 Prababička se na děti vždycky velmi těší. Má je moc ráda. Je jí líto, že jsou nemocní, vždycky povzdychne: "Takové krásné děti...".
 Kubíček praprarodiče sice ignoruje - jako každého - ale babiččiny koláčky mu vždy chutnají natolik, že si pokaždé sedne do své jídelní židličky a po dobu ochutnávky se stává tvorem společenským:-)
 To Sárinka neváhá kdykoli za nimi přijít s knížkou - čili s jasným signálem: "Čtěte mi."
Babičko a dědečku, děkujeme za návštěvu!

10 komentářů:

AndyPan řekl(a)...

to je hezké, že to je takhle...

Anonymní řekl(a)...

Krásné!
Moni a Tvoje rodiče nepřijali nemoc Vašich dětí? Jana

Anonymní řekl(a)...

Mila Jano,
jsou veci na ktere se clovek zepta jen v nejvetsim soukromi.Vas mezi ne urcite patri. Myslim, ze tento blok neni pro podobne dotazy vhodny.
Petra A.

Anonymní řekl(a)...

Mila Mony, navstevu "krasnych" lidicek jste si nalezite uzili :-)Je to moc fajn, ze prarodice jezdi na vzacne navstevy...
Fotky jsou opravdu nadherne. Ta posledni se Sarus, tisknouci se k babicce, je prekrasna. Mam radost, ze jste mely pohodove dny a preji at nadale pokracuji. Posilam pohlazeni detem. Papa Lucie

Monika Zavadilová řekl(a)...

Petro A., máte pravdu. Jinak všem děkuji moc za napsání.

Anonymní řekl(a)...

Moniko, fotky jsou fakt moc pekne. Jsme na tom stejne, ja taky nepoznala prarodice. Mej se fajn a uzivej si kazde minuty. Marcela Italie

Anonymní řekl(a)...

Promiňte, nechtěla jsem vyzvídat detaily, jen si tak přemýšlím o lidech, jací jsou, jak se chovají v různých situacích, jak je snáší apod. Ještě jednou se omlouvám. Jana

Monika Zavadilová řekl(a)...

Jano, já se vůbec nezlobím. Vaše úvahy jsou na místě a vlastně logické. Jednou jsem se na téma "Reakce nejbližší rodiny na zprávu o smrtelné nemoci dítěte" bavila s doc. Michalíkem. Říkal, že toto téma ještě pořádně nikdo nikdy nez´pracoval. Často dochází ke stažení, lhostejnosti, nezájmu (třeba jen předstíranému)... Myslím, že nějaký průzkum by byl skvělým tématem na bakalářskou nebo diplomovou práci:)

Anonymní řekl(a)...

Děkuji moc za reakci, jste moc hodná, já jsem takovej psycholog - amatér. Přeji moc krásné, co nemíň náročné dny s Vašimi dětmi. Jana

Kopretina řekl(a)...

Moniko, krásné fotky. Je fajn, že jste si mohli užít společné chvíle. s prarodiči.