Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


čtvrtek 1. září 2011

Místo, kde žijeme Aneb odpoledne s Kubískem

Minulý týden na odpolední procházce s Kubíkem jsem si náhle uvědomila, že uplynuly dva roky od chvíle, kdy jsme se stali občany naší vísky.
Změna to byla radikální - přestěhovat se z pražského prostředí do kraje, kde dávají lišky dobrou noc. ...I když ...do Brna je to máme coby kamenem dohodil:-)
Přestěhování jsme naplánovali několik měsíců před tím, než jsme začali dostávat zprávy o diagnóze dětí. Okolí Brna jsme zvolili z několika osobních důvodů. O tom, že budeme benefitovat z výborné dostupnosti krajského města i po jiných stránkách, než které se obvykle nabízí a na které jsme byli zvyklí z několikaletého žití v/u metropoli/e, jsme tenkrát neměli ani tušení...
Výběr domu nám dělal vrásky na čele. Jezděte na prohlídky nabízených domů ze vzdálenosti 240 km:-)  Koupě našeho domu byla podmíněna trochou štěstí. Žádná RK, slovo dalo slovo (v této oblasti bydlí Martinova rozvětvená rodina) a my jsme měli vybráno.
 Šlo o dům volně stojící s velkou zahradou v bezprostřední blízkosti lesa. Doposud jsme bydleli v řadovém mini domečku s ještě menší zahrádkou a potřeba většího prostoru se začínala dostavovat. A opět - to jsme ještě nevěděli, jakou výhodou bude v blízké budoucnosti žití bez "přímých" sousedů. Už tenkrát, kdy byly Sárince 3 roky a 3 měsíce a Kubíčkovi 1,5 roku, jsme byli hlučnou domácností.

 
Že bude potřeba rekonstrukce domu, bylo zřejmé hned.  Že bude muset být nakonec tak rozsáhlá, finančně a časově náročná, jsme nečekali. (Pozn. ten dům na fotce není ten, o kterém píši :-))

Doposud bydlíme v provizoriu, ale velký kus práce je již za námi. Myslím, že mohu s čistým svědomím napsat, že se nám pomalu daří přetvářet dům (a dvůr) na kompletně bezbariérový a co nejvíce vyhovující nám i dětem. Sárinka i Kubíček budou mít své vlastní pokoje a další místnost jako hernu. Obývací pokoj je u nás nepotřebný (návštěvy se stejně většinou zdržují u stolu v kuchyni, aby dopřáli dětem klid), proto tuto místnost rádi předáme dětem, aby si v ní mohly pobíhat, hopsat na rehabilitačních míčích apod.
Zatím ale přesně nevíme, proč jsme platili za rozlehlou zahradu. Sanfilippo děti obvykle rády pobíhají sem a tam, a tak by jim u nás náramně líbilo.
Naše děti zajímala zahrada jen prvních 13 měsíců. Nyní se na ní Kubík tak nudí, že na ní odmítá být - pískoviště a houpačky přehlíží a obchází a Sárinka si oblíbila jen dvě místa - zahradní domek a zahradní houpačku, takže se pohybuje jen mezi těmito dvěma objekty.

A tak mi nezbývá, než brát Kubíka na procházky po vesnici. Do kopce jej vezu v kočárku, v rovinatých  ulicích t'ape sám.
Na naší hlavní "tepně":-) (Pozn. to je ta, která vede doleva:-)
Naši vesnici jsem si oblíbila okamžitě. At' se vydáte na sever, jih, východ nebo západ, nikde neuvidíte trosky bývalého JZD či jiného stavení, o jehož účelu pochybujete, nebo výrobní halu, nebo sběrnu odpadů, skládku nebo kdovíco.
Bud' vejdete přímo do lesa, nebo do polí, nebo se dostanete na okraj sousední vísky.
S Kubíčkem cca 30 metrů od obecního úřadu, čili v centru obce. Vidíte ten "obrovský" rozdíl s předchozí fotkou, kde spí na samém konci obce? :-))

Pohled z naší hlavní "strasse".
                            Líbí se mi, že jsou domy schovány do zeleně. Procházky jsou pro mne balzámem na duši. Všude je ticho a klid, jen občas přerušované zvukem sekačky na trávu a štěkajícími hafany.
V obci není školka ani škola. Pro mnohé možná komplikace (ikdyž ne neřešitelná - děti dochází do vedlejší nedaleké vesnice, do které vede nově vybudaný chodník, nebo jezdí přímo do Brna), pro mne velké pozitivum. Alespoň nemusím mít denně na očích místa, která by naše děti naštěvovala, kdyby...

Velmi se snažím nežít v tom "kdybysvětě", ale občas do něj nahlédnu. Zrovna dnes jsem v něm uviděla Kubíčka, jak úplně poprvé (možná se slzičkou v očích) otvírá dveře MŠ, zatímco ze Sárinky je již zkušený mazák - předškolák....
Ale zpátky z "kdybysvěta" do světa reality. A do naší vesničky.

Jsem nadšená, že existují ještě místa nezasažená masivní výstavbou, která působí jako pověstná pěst na oko a narušují ráz vesnice. (Pár se jich tu také najde - hodnoceno mým vkusem, ale jde skutečně jen o výjimky.)

Kubíka se snažím zaujmout kdečím. Často zastavuji, mluvím na něj,  ukazuji mu děti hrající si v zahradách, ukazuji mu zvířátka, zahradní trpaslíky, ovoce na stromech, květiny. Většinou se tváří, že mne neslyší (a to mě trhá srdce), přesto si nedám pokoj.  
V posledních dnech si na procházkách dopřáváme ostružinové a švestkové hody. Rostou všude kolem. Stačí ruku natáhnout:-)
Tak jak se Vám u nás líbí :-)?

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Líbí se mi u Vás moc, krásná vesnička, dnes jsem na Vás vzpomínala, se slzou v oku, je 1.9., kdybysme žili v kdybysvětě, Vaše dítka by šli do školky....Myslím na Vás denně. Jana K., Svitavy

Dana řekl(a)...

Moni, to je nádhera. Opravdu krásný kus země, nezničený a působí to na mě tak klidně a přívětivě. :-))

Justynka a Lucka řekl(a)...

Máte to tam mooooc hezké Mony,radost pohledět:-)

Anonymní řekl(a)...

Máte to tam ale krásné..... a té zeleně! Ta mi tady tááááák chybí...Opatrujte se! Eva

Kopretina řekl(a)...

Máte u vás moc krásně. Náš Kubík šel včera poprvé. Je mi moc líto, že váš Kubík nemůže...Myslím na vás
J.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Mony, opravdu malebna vesnicka, krasne fotky. Verim, ze Je Kubicek moc rad, ze mu vse ukazujes a vnima Te. Uzijte si posledni letni vikend.Pa Lucie

Anonymní řekl(a)...

Ahojte Moni, Martine, Kubíčku i Sárinko, Fotky jsou nádherné a výstižné. Vaši vesničku mám také moc ráda. Dýchá z ní klid a sousedská pohoda. Opatrujte se. Snad se brzy setkáme. Těším se na Vás. Marta

AndyPan řekl(a)...

Krásné fotky...jinak nevím, co říci, snad jen, že soucítím..