Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


neděle 14. srpna 2011

Cesta za Punkvou

Už dloooouho nás děti nenechaly se vyspat tako jako dnes. Vstávaly až těsně před šestou. Tohoto dobrého rodinného rozpoložení jsem okamžitě využili a zosnovali plán. Že bychom se konečně rozjeli do srdce Moravského krasu, které jsme chtěli již dříve navštívit, ale doposud jsme tuto cestu kvůli Sárinčině nechuti sedět v autě odkládali? Cíl je přece jenom o několik minut jízdy autem dál než destinace, kterých jsme v posledních týdnech dosáhli.

Hned po probuzení Kubíček využil rozespalosti rodičů a svými šmátravými prstíky zajel do sklenice medu, která zůstala na stole poté, co jsem mu osladila jeho ranní čaj. Jelikož mu sladká, ještě neskrystalizovaná hmota zachutnala, pokapal jí celou podlahu a pak si utřel prsty do pyžama. Než jsem se stačila odlepit od podlahy a vytřít ji, všiml si, že nechal táta na stole máslo. V nepozorovaný okamžik ho odnesl do obýváku, ochutnával a roztíral a roztíral.... Tolik práce tak krátce po probuzení už jsme dlouho neměli - probral nás rychle a dokonale:))

A jsme tady - v národní přírodní rezervaci "Vývěry Punkvy". Cestu autem k místu určení nám sice Sárinka zpestřovala křikem, ale v kočárku se uklidnila.
Když jsme se dověděli, že k Punkevním jeskyním se dostaneme za 15 - 20 minut  rychlé chůze, neváhali jsme a vyrazili.
Říčka Punkva nám dělala společnost a spolehlivě nás dovedla k cíli.
Občas si zahrála na schovávanou a ztratila se v propadlišti, ale po chvíli zase vyběhla :)
K Punkevním jeskyním jsme se dostali v rekordním čase - za 10 minut. (Ale jeskyně jsme pochopitelně s dětmi neměli v úmyslu navštívit.) Mám takový pocit, že můj muž usoudil, že jsem toho svatebního cukroví, které přivezl minulou i tuto sobotu, snědla až příliš a nasadil rychlé tempo :)) Pravý důvod je daleko prozaičtější - Sárinka kopající nohama snažící se dostat z kočárku...Cíle bylo proto potřeba dosáhnout rychle - Martin ji bavil jak se dalo a sliboval hory doly. Hlavně hranolky.
 Pro zpáteční cestu jsme zvolili rychlejší variantu - svezení vláčkem. Sárinka byla nadšená.
Uličky a prostor mezi sedadly vláčku byly příliš úzké, takže jsme museli kočáry složit. Kubík se ale ve vláčku bál, nechtěl sedět (ani mě na klíně), tak jsme mu kočár rozložili v jediném možném místě, kam se vlezl - do vstupu ke dvířkám. Tam už byl spokojený. Tento projev je pro něj v posledních měsících typický - kočárek je pro něj jistotou, místem, kde se cítí bezpečně. Kamkoli s ním přijedeme, nechce se z kočárku hnout. (Např.u lékaře v čekárně je to výhoda - nic nebere, neshazuje, nemusím za ním běhat.)
Na Stezce srdcem jižní Moravy bylo moc hezky. Doufáme, že se tam brzy zase vrátíme.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Moc hezká neděle,my jsme se prošli kolem Moravy v Hradišti a taky to bylo moc prima. Zdravím z Nedachlebic LENKA

Anonymní řekl(a)...

Moni, moc vas zdravim a preji hodne takovych vyletu. Monika

Anonymní řekl(a)...

Mony a Martine, fotky svedci o pohodovem dni, hlavne ta Martina a Sarinky. At je takovych dni co nejvice :) M a M a T

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Mony, mam velikou radost, ze jste si prispali a uzili si nadherny vylet. Jen to uklizeni by nemuselo byt :-)))) ale kdyz to matlani je tak lakave, vid Kubiku ??
Mejte se fajn, papa L.

AndyPan řekl(a)...

Výlet pěkný..škoda, že my pražáci máme tak daleko...