Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


sobota 9. července 2011

Nejen o tom, jak jsme (ne)okoupali

Po pravidelné sérii teplých dnů, kdy se voda v bazéně konečně ohřála na teplotu, již by naše děti mohly tolerovat, nastalo ochlazení, a tak jsme stále čekali, kdy přijde ta správná doba na první letošní koupání. Tím dnem se stal dnešek. (Avizované hrozby lijáků a bouřek se našemu okolí úspěšně vyhnuly a zchlazení jsme nezaznamenali.)

A jak naše koupání dopadlo? Sárinku jsme ve vodě udrželi asi pět minut (stála a bála se pohnout), poté začala být nespokojená, Kubíčka jsem držela v náručí asi tři minuty, přesto po celou dobu řval jak tygr, takže jsme vylezli, utřeli jeho sotva zmáčené nožky a šli domů.
Kubíčkova reakce nás nepřekvapila - stěžuje si každý večer i ve vaně, a to již několikátý měsíc. Přitom od malička vodu miloval a kamarádil s ní ještě i minulé léto na zahradě. Sárinka má koupání ráda, ale zřejmě se jí nelíbila větší plocha bazénu a voda, která jí sahala až po zadeček. Také teplota vody - dle mého názoru osvěžující, tj. 28°C - pro ni asi nebyla dostačující.

Po dnešním fiasku jsme uznali, že bude lepší velký bazén vypustit, nafouknout malý bazének a podle potřeby do něj nalít několik kýblů teplé vody z koupelny. Alespoň se nebudeme muset ohlížet na počasí a děti (vzhledem ke Kubíčkově averzi na vodu spíš jen Sárinka) se budou moci vykoupat ve chvíli, kdy bude sluníčko na obloze bez ohledu na to, zda dva dny před tím pršelo nebo ne. Určitě půjde také o bezpečnější variantu - v  bazénku se bude moci Sárinka posadit a bude v něm minimum vody.

Začíná být pravidlem, že pokaždé, když chceme dětem připravit nějakou změnu nebo jim den jakkoli vylepšit či zpříjemnit, mine se náš plán účinkem. Dřív nás tyto jejich reakce mrzely, byli jsme zklamaní, poslední dobou je přijímáme jen s povzdechem. Napadá nás (a ještě sem tam i zamrzí), jakou radost by měly jiné děti, kdyby měly dennodeně k dispozici prostornou zahradu s velkým pískovištěm a houpačkami a na dvoře bazén, ale už se netrápíme.
I v naší bezpečné domácnosti, kde by si člověk řekl, že už není nic, co by se dalo rozkousat nebo zdemolovat, si děti najdou něco, co nás přesvědčí o opaku.
Tento míček si dal Kubíček jako předkrm k večeři.
Po večeři se zaměřil na špunt na terapeutickém míči, na kterém tak rád hopsá. Bílé místo na červené ploše jej natolik dráždilo, že se do něj zakousl a zuby jej vytáhl.

Ale abych ho jen nepomlovala:))  Celý den byl moc hodný (jak jinak, on musí být, mít doma dvě Sárinky bychom asi nezvládli) a dokonce si odpoledne poměrně dlouho hrál s kostkou. Hra vyšla z jeho vlastní iniciativy! Je náš malý, hodný andílek. No, malý už  není, poslední dobou hodně vyrostl (a kolik toho dokáže zbaštit:), ale andílkem zůstal.


2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Mila Moni,
brouzdalko bude pro deti urcite lepsi volba. Hlavne i udrzba a napousteni teple vody :-)
Podobne micky mame taky doma a kazdy ma odkously kus :-)))) Jsou asi neodolatelne :-D
Kubicek opravdu vyrostl. Je z znej velky princ.
Posilam pohlazeni, Lucie

AndyPan řekl(a)...

Kubíček je fakt andílek...moc hezký kluk.