Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


neděle 17. července 2011

Jako vejce vejci?

Dnešní neděli jsme prožili velmi podobně (ne-li úplně stejně) jako neděli minulého týdne. Ráno jsme naložili kola a Sárinčinu Kimba Crossku na vozík a vyrazili na stejné (a osvědčené místo) k řece Svitavě. Odpoledne se Sárinka koupala s Martinem v malém bazénku, poté následovala rodinná procházka po naší minivísce.. A Kubiček? Tak ten celý dnešní program samozřejmě absolvoval s námi, až na koupání. S definitivní platností nám hlučně oznámil, že vodu na milost nevezme:)
 Pokud se s dětmi chceme dostat z domu ( a to doslova), musíme vyrazit již ráno - nejlépe kolem 8.30 jako tomu bylo dnes.  Důvody jsou dva: 1. ranní chládek 2. v první polovině dne bývá starost o ně (hlavně o Sárinku) nejsnadnější.
 Mohlo by se zdát, že naše neděle posledních týdnů (a vlastně i ostatní dny) jsou až nudně stejné. Podobné jako vejce vejci. Ale s věčně nespokojenou a teplo nesnášející Sárinkou se možností, jak příjemně strávit volný den, příliš nenabízí. Že bychom alespoň našli jinou trasu k projíždkám? No, ale zkuste najít jinou rovinatou cyklostezku v našem kopcovitém a lesy pokrytém kraji, tak aby byla z velké části zastíněna stromy a navíc byla pouhých pět minut jízdy od našeho domu.
 A tak jsme nesmírně vděční za to, že takové místo, které nám po všech stránkách vyhovuje a navíc je krásné, máme přímo "za rohem".
 Každý výlet považujeme za vydařený už ve chvíli, kdy doba strávená výletováním přesáhne dobu, kterou strávíme chystáním se na něj. A to jsme s Martinem (dovolím si tvrdit) velmi dobře organizačně vytrénování a přípravy netrvají věčnost. U nás vlastně nic nesmí trvat dlouho.
 V jednom bodě jsme dnes přece jen zaznamenali změnu. Po dlouhé době jsme zvládli cestu z bodu A do bodu B, tedy dokázali jsme dojet do nějakého cíle a zpět. To pokládáme za obrovský úspěch. Stalo se tak nepochybně také kvůli tomu, že nám Sárinka na 15 min v kočárku při jízdě usnula a po probuzení byla ve výborné náladě, protože na ni čekal nanuk. ...Opět připomínám - všechno musí být na minuty naplánované a zorganizované (i ta koupě nanuku ve chvíli, kdy tušíme, že se nám princezna vzbudí).
 Obvykle se projíždíme bezcílně tam a zpět kolem míst, o nichž víme, že nám budou záchranou v případě Sárinčina křiku. (Studánka, občerstvení, lavečky, zvířátka v ohradě, nebo místo nějak jinak zajímavé.)
 Kubíček by zasloužil velkou medaili. Vydržel sedět v sedačce poměrně dlouho i přesto, že není tak pohodlná jako sedačka kočárku, na kterou je zvyklý. Začal si stěžovat, až když jsme dojížděli zpět k parkovišti.
 Hurá domů na oběd:)
 Na shledanou příště:)

3 komentáře:

AndyPan řekl(a)...

Krásná místa....přeju, a´t se vám vydaří co nejvíc takových výletů.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Moni,
skvele zdareny vylet :-)
Mam velikou radost. Papa Lucie

Amelie řekl(a)...

Prima fotky. Držím palce, at se vydaří i další výlety.