Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pátek 10. června 2011

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

Před několika týdny jsem zažádala o příspěvek na zakoupení vhodnějšího motorového vozidla (na Sárinku), protože se dvěma speciálními autosedačkami a dvěma zdravotními kočárky nám bude v naší Felicii velmi těsno. Dnes proběhla návštěva dvou sociálních pracovnic u nás doma, což je součást celého procesu vyřizování. Kdybych ovšem tušila, co taková podaná žádost obnáší, zřejmě bych hodně dlouho přemýšlela, zda ji podat. Před týdnem mi přišla obálka se sedmi formuláři typu A4, které jsem měla vyplnit (a to oboustranně), abych tak urychlila návštěvu sociálních pracovnic u nás. Po zběžném prohlédnutí formulářů jsem je zase rychle zasunula zpět do obálky. ... Asi tak - já vím, že (bohužel) žijeme ve společnosti, která není založena na důvěře člověka k člověku a už vůbec ne na důvěře státního aparátu k lidem (naopak to platí bohužel ještě více) a také vím, že někteří lidé mohou sociální dávku zneužít, ale myslím, že stát by nemusel - v situaci, kdy jde o postižené osoby - chtít vědět, zda vlastníme video, videokameru, myčku, internet, cennosti ve zlatě (je i můj zásnubní a snubní prstýnek cenností, kterou bych měla uvést?), kolik peněz ročně utratíme za nákup oblečení a obuvi, drogerie, kolik odkládáme na dovolenou atd. atd. ...Já jsem si připadala tak strašně zoufale a zároveň trapně. Takový zásah do soukromí.... Je to opravdu nutné?

 K dnešní návštěvě dvou pracovnic příslušného MěÚ. Často slýchám o aroganci státních úředníků, dokonce i těch, kteří pracují na sociálním odboru, ale já za sebe mohu potvdit, že pokud takoví jsou, jistě jsou v menšině. Já jsem se pokaždé setkala s korektním jednáním a snahou nám pomoci a poradit. I dnes mi připadalo, že se mi sociální pracovnice snažily udělat celou situaci snadnější. Samozřejmě chtěly vidět potvrzení některých položek, které jsem do formulářů uvedla jako jsou měsíční splátky na plyn, elektřinu, vodu apod., prostě dělaly svou práci,  ale nijak jinak se mi nesnažily jejich návštěvu znepříjemnit. Naopak, poradily mi, na co všechno si dát při koupi auta pozor (především při koupi z bazaru), jak můžu čerpat příspěk na auto (pokud bude schválený), dokonce mi daly kontakt na jednoho pána bydlícího nedaleko nás, který již mnohkrát radil rodinám postižených dětí s koupí auta, jelikož i on sám touto zkušeností prošel - má nemocnou dceru.

I přesto tuto pozitivní zkušenost dnešního dopoledne ve mně kus jakéhosi  nepříjemného pocitu zůstalo.

2 komentáře:

Eva Liliana řekl(a)...

Doufám, že vám to všechno projde, budu držet palce! A jsem ráda, že se v ČR stále ještě vyskytují milí úředníci a pracovníci...

Dana řekl(a)...

Koukám Moni, že v každém kraji jinak, já vyplnila 1x A4, přidala kopie dokladů Betky, naše příjmy a napsala zhruba kolik vydáváme za bydlení...Nic jiného nechtěli a ani nikdo nepřišel. Nechápu.