Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 25. dubna 2011

Velikonoce - Nevelikonoce

Velikonoční pondělí - den završující velikonoční svátky, den tradičního chození na šlahačku (mrskút, pomlázku...jak je komu libo, neznám všechny výrazy, pokud se u Vás chodí ještě na něco jiného, napište..:) I my jsme tuto krásnou tradici ctili. Ještě minulý rok upletl Martin Kubíčkovi žílu a vydali se spolu za rodinou. Já jsem se Sárinkou přijímala koledníky. Ano, ještě minulý rok jsme velikonoční pondělí prožili víceméně v tradičním duchu.

Letos byla situace jiná. S Martinem jsme se shodli na tom, že vzhledem ke Kubíčkovu nezájmu o cokolikov a jeho značně asociálnímu chování  by bylo holým nesmyslem jej  trápit chozením po návštěvách. Zvládl by je, ale za cenu toho, že by se přejedl sladkostmi. Uznali jsme, že ctít tradiční zvyky za každou cenu opravdu nemáme za potřebí.

Již minulý rok na jaře zvala naši rodinu má kamarádka na táborák, který pořádala se svými přáteli na nádvoří jednoho nedalekého hrádku, který máme téměř na dohled. Setkání nevyšlo. Sárinka to odpoledne "nespolupracovala", navíc Martin měl spoustu práce. Dnes jsme naplánovali výlet právě do těch míst. Lákalo nás poznat ono "tajuplné" místo uprostřed lesů. Mysleli jsme, že se bude líbit i Sárince. (Kubíčkovi je zpravidla jedno, kam ho odvezeme.)


Cesta byla beskurychlá - cca 5 min. Jak jsem již psala - hrádek máme prakticky na dohled... Údolí řeky Svitavy bylo kouzelné a tiché. Rozcestník nás informoval, že cíl naší cesty je vzdálen pouze 1,5 km. Perfektní. 
Děti chvíli se zájmem pozorovali zurčící řeku.
Abych pravdu řekla, tato situce nás nepřekvapila... Na hrady a hrádky se obvykle jde nahoru, že? :) A pokud jde o menší objekt schovaný v lesích, určitě k němu zpevněná cesta nevede...V tento okamžik bylo jasné, že i dnes zůstane hrádek (námi) nedobytý ....Vydali jsme se dál po cyklostezce a řeka Svitava nám nadále dělala společnost ...

Jenže po pěti minutách se Sárinka přírodních krás nasytila a začala si stěžovat. Chvíli šla pěšky, chvíli se nosila v náručí, nespokojenost ovšem nevymizela. Věděli jsme, že se musíme vrátit....Ale vždyt' jsme prakticky ani nikam nedošli... Abychom se vyhli zbytečnému řevu, vytáhli jsme čokoládová vajíčka.
"Mňam. Kdyby Sárinka nezačala kňourat, snad bych se ani nedočkal..:)"

 Po chvíli se i Kubíček stává neposedným a začíná v kočárku předvádět akrobatické kousky ...
Jakmile jsme měli auto na dohled, vzali jsme děti k přímo k řece. Okamžitě byly zamazané od bláta, ale líbilo se jim tam.
Na okamžik, když jsem věděla, že se Kubíček bude rozhlížet po kamínku, aby jej hodil do vody, jsem se odvážila podívat se do objektivu.

Dnešní, extra krátká a víceméně nevydařená vyjížd'ka do přírody přinesla snad jen jedno pozitivum - víme, kam bude směřovat naše první vyjížd'ka na kolech. Projížd'ka na kolech se dětem líbí víc než jízda v kočárku. Tedy minulou sezónu tomu tak bylo. Doufám, že opět nenastane nějaká změna.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Krásné fotky, krásná příroda, sice nevydařený výlet, ale.... třeba příští výlet už bude vydařenější.... Hezký den, Eva

AndyPan řekl(a)...

Přesně, příroda vypadá nádherně...držím palce,ať hrádek příště dobudete!