Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


středa 6. dubna 2011

Jak si Sárinka hrála

Hra - přirozený prostředek, kterým malé děti vyplňují své dny. Prostřednictvím hry poznávají svět a učí se spoustu věcí. Sárinka s Kubíčkem si též hrávali. Postupně ztratili o hru zájem, nyní kolem hraček chodí, obchází je, zakopávají o ně, nezajímají se o ně. Nevědí, co mají s hračkami dělat, k čemu slouží. Je mi smutno, když z nich stírám prach. Je mi líto, když jim koupím překvapení a pak ho vidím ležet v koutě bez povšimnutí.

V dnešním odpoledni nastal vzácný okamžik. Posadila jsem Sárinku na židli a ona si sama začala brát jednotlivé hračky ze stolu, prohlížela si je a s každou si chvíli hrála!
 Dařilo se jí zavírat chlívečky se zvířátky. Nenapadlo ji, že by je mohla zase otevřít, tak jsem jí pomáhala a ona je opakovaně zavírala. Přitom si prohlížela jednotlivá zvířátka a dokonce se snažila o jednoduché komentáře. Např: "Pejsek v boudičce." 
 Ke každému obrázku jsem jí řekla básničku. U pejska jsem si vzpomněla na její oblíbenou - "Doggie, doggie...?....." A bylo "vymalováno". Radostně se smála a stále vyžadovala, abych jí tuto říkanku opakovala.
 Velmi ráda jsem jí vyhověla  a opakovala: "Doggie, doggie, who's got your bone, somebody stole it from your home. Guess who - maybe you. Maybe the monkeys from the ZOO."
Po chvíli bylo jasné, že je třeba nenápadně změnit téma, abychom se u psí básničky "nezasekly" na příliš dlouho - mohlo by to způsobit pláč a to by byla škoda.
Přisunula jsem jí interaktivní hrací kostku a i s ní si Sárinka "poradila". Obracela "stránky" a povídala: "Panáček smiling."
Pak jsem jí ukázala čísla. Ve dvou letech poznala čísla do deseti, napočítat uměla do dvaceti. Myslím, že dnes ji zaujalo hlavně, že "sedmička" hlásila: "I love you" :)
I obrázky v její nové knížce si stačila prohlédnout...
....a s labyrintem pohrát. Do toho se vrátil Martin a když viděl, jak si krásně hraje, tak ji nazval "naší školačkou". 

Opravdu nám udělala obrovskou radost. Kéž by takových chvil bylo více.

Trochu jsem se podivovala,  jak je možné, že od stolu neodbíhá. Zůstala sedět i dalších několik minut, když už jsem musela jít za Kubíčkem. Pak začala kňourat. Záhada jejího poslušného, asi 25ti minutového sezení u stolu byla rázem odhalena - špičku chodidla měla zvláštně zasunutou za opěradlem židle a sama ji nemohla vytáhnout:)) To mě utvrdilo v přesvědčení, že sedací polohovací zařízení již opravdu potřebuje.

5 komentářů:

Amelie řekl(a)...

Náádhera. Vím, jaké to je, když si dítě neumí hrát. Každou minutu, kdy si Jenda hraje, považuji za zázrak...oceńuji ji a děkuji za ni...
Sárinka je šikovnáááá, mám z ní veelikou radost!

Miška řekl(a)...

To se tak nádherně četlo :o).Sárinka je šikulka šikovná.

Anonymní řekl(a)...

Tak krásně se četly tyto řádky! Takouvou radost vám udělala, a jakou jsem měla radost já, když jsem to četla...... šikulka! Eva

Mikyna řekl(a)...

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat - Sárinka umí tak hezky anglicky... Je nějaký důvod, proč místo českých slov používá anglická? Jak jsem pochopila, oba, Vy i manžel, jste Češi... Jen mě to tak zaujalo.. :-)

Monika Zavadilová řekl(a)...

Milá Mikyno, měli jsme v plánu se s dětmi odstěhovat do Anglie - na určitou dobu, než by jim (Sárince) začala povinná školní docházka u nás. Manžel tedy na děti od malička mluvil (a mluví) anglicky:)) Více viz
http://nasecestasmps.blogspot.com/2010/07/miminko-nebo-baby-babynko.html