Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


sobota 19. února 2011

Zataženo nebo Oblačno? Kdepak!

Každý den přináší něco hezkého - děti nám dělají radost drobnostmi, jsou zdravé, Sárinka poměrně dobře usíná a spí. Přála bych si do mého virtuálního deníčku dny lépe dokumentovat, zaznamenávat všechny ty velké maličkosti, které se dětem podaří, protože mně pokaždé poběhne hlavou, zda ten či onen projev ještě někdy uvidím, jestli nebyl poslední. Ale jakmile přijde večer, cítím se unavená a nejsem sto zaznamenat, co den přinesl. Myšlenky se rozbíhají, cítím, že je nedokážu usměrnit a "zapsat". Taky se mi nechce trávit každý večer u počítače, nebo čekat, až děti usnou. To už bývá dost pozdě.

Pokusím se tedy napsat něco z toho, jak prožíváme tyto dny.
Kubíčkova zlatá hříva je čím dál hustší a delší. (Větší stříhání necháme až na léto.) Po probuzení vypadá jak vycházející sluníčko. Proto jsme mu začali říkat  - naše Slunce. Už u nás není zataženo, ani oblačno, ale slunečno. Každý den přece vychází Slunce!!
Asistentka Jana velmi trefně na Kubíčkovu adresu pronesla, že by mohl hrát v pohádce "Tři zlaté vlasy děda Vševěda". Lepšího adepta by stěží hledali:)
Naše Slunce sleduje - částečně nedůvěřivě- nové DVD "Cvičíme s Míšou", které jim poslala má bývalá středoškolská spolužačka. (Leni, díky.) Nebyl si jistý, zdá má Dádinu konkurentku vzít "na milost". Sárince se zalíbila hned.
 Není mnoho věcí a situací, které by jej dokázaly pobavit tak dobře jako Krteček, červený pes Clifford, DVD "Magic English" nebo Prasátko Pepina.



Dopolední procházky děti absolvují s asistentkami a mohlo by se zdát, že tím jim pobyt na vzduchu v tomto - opět zimním - počasí stačí. Kdyby se Sárinka s Kubíčkem nechala doma strhnout alespoň k nějaké činnosti, odpolední  pobyt venku bych ráda "vypustila" a šetřila tak energiií. Zjistili jsme ovšem, že síly (hlavně ty psychické) šetříme právě venku. Sice tlačíme kočárky, ale nemusíme neustále Sárince něco povídat nebo se jí věnovat (abychom předešli křiku), protože v kočárku většinou mlčí a odpočívá. Taky jsou to vzácné chvíle klidu, kdy si můžeme popovídat a rychle probrat všechno důležité. Doma nám tuto samozřejmost Sárinka nedovolí. I pro Kubíčka je častější pobyt venku vysvobozením od sledování jeho oblíbených pohádek. Pokaždé se směje, když se s jeho kočárkem Martin rozběhne, utíká a kličkuje. Rád se ohlíží po kočkách,
zakrývá si oči rukama ve chvílích, kdy se blížíme k některému z domů, o nichž ví, že jsou hlídány štěkavými psy. Zdá se, že zná naši vesnici velmi detailně :)

Včera jsme byli na procházce svědky vzácné chvíle. Téměř zapomenuté chvíle. Kubíček po půl roce opět zamával a snad se snažil o vyslovení pozdravu "Aoj". Martin vezl Sárinku, já jsem jela s Kubíkem kousek za nimi. V jeden okamžik se na nás Martin otočil a začal Kubíčka zdravit. Zvedla jsem Kubíkovi ruku a třikrát s ní zamávala se slovy: "Kubi, zamáváme tatínkovi." Znenadání ruku sám zvedl a dvakrát zamával. Přitom si ji prohlížel, až nám to přišlo legrační - jako by se podivoval, copak že to jeho pravá ruka vlastně dělá :))

Sárinka je stále stejná. Náročná, ustavičnou pozornost vynucující,  ale daleko více "kontaktní" než Kubíček. Je veselá i plačtivá a upovídaná. Odhlédnu -li od ulpívavého myšlení, jenž stále přetrvává a je neuvěřitelně ubíjející - i pro ni samotnou, často se jí podaří okomentovat situaci tak legračně správně, že nás překvapí a rozesměje. Tady jsou některé její perly:
- Viděla, jak Martin odchází. Okamžitě začala natahovat. Volám na ni: "Sárinko, tatínek šel jenom na záchod, hned se vrátí." A ona: "Daddy vykakat do plínky " :)))
- Přinesla jsem krabici a nechala jsem babičce Hance přetřídit oblečení pro děti. Sárinka pobíhala kolem a mudrovala: "Big box, big box." Pak začala babičce s oblečením "pomáhat" a volala: "Big mess, big mess" :))) 
- Často si "vymýšlí" = říká věty, které ještě umí říci a které se k dané situaci nejvíc hodí. Např. Vstáváme a Kubíček (ještě v pyžámku) sedí na koberci a prohlíží si knížku. Pro Sárinku ovšem: "Kubíček spinká na posteli." Jindy umývám nádobí, ale Sárinka vidí, že "Mommy's vacuuming.":)))

Nepřestává mě fascinovat, jak snadno si zapamatuje novou písničku nebo básničku, která ji zaujme. Stačí, aby ji slyšela několikrát a dokáže ji zopakovat. S chybymi (= vynechává slova nebo verše, nebo si je podle sebe upravuje), ale jde jí dobře rozumnět, kterou písničku zrovna zpívá. Dnes mě opět překvapila - když jsem jí nahlásila, že přijede babička Hanka, začala si pobrukovat refrén písničky, kterou jí tchýně při minulé návštěvě u nás zpívala! Vlastně od malička se tak trochu vyjadřovala ve verších. Určitě je to naší výchovou, naší "vinou". Téměř na každou věc/zvíře/situaci ...jsme znali nějakou písničku nebo básničku, a protože jsme chtěli, aby měla bohatou slovní zásobu, tak jsme se činili:) Do dnešních dnů často komunikuje tímto způsobem. Např. když spustí v pokojíku "Jede, jede mašinka...," vím, že se stojí u okna a dívá se na vláček, který má jako samolepku nalepený na skle."

Naše květinka.
Babička jí přinesla nové vydání časopisu Kouzelná školka a dvě nové panenky Betynky - to bylo radosti! 

Abych tuto informaci uvedla na pravou míru - radost byla především z časopisu - prohlížení obrázků a listování - to byla vždy Sárinčina vášeň:) ... S látkovými plínkami, kterým babička vyrábí hlavičky, obě děti od malička usínají a spávají. Sárinka si při usínání dává plínku = Betynku kolem krku, nebo přes obličej, Kubíček plínku = Bertíka žmoulá mezi prsty. Tak se uklidňují. Zřejmě jde o "pozůstatek" kojení a pozdějšího prvního krmení. Plínky byly vždy po ruce pro případ ublinknutí. Sárinka s Betynkou běhá a "hraje si = kouše ji " i přes den, takže její opotřebení je značné.

2 komentáře:

Amelie řekl(a)...

Nádherné usínací plenky, nádherné fotky, krásné vlásky děda Vševěda...Gratulujeme k zamávání...

Anonymní řekl(a)...

Moni, jsem ráda, že děti jsou zdravé a prožíváte s nimi krásné dny ... monika