Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 21. února 2011

Co se jídla týká

Už dlouho se mi nepodařilo usnout a spát celé dvě hodiny - dopoledne. Po snídani jsme se Sárinkou váleli v posteli (líbí se jí být středem pozornosti obou rodičů:)  s klidným vědomím, že nemusíme spěchat ke sporáku, jelikož jsem oběd předchystala včera. Podařila se mi věc nevídaná - během jedné klidné chvilky jsem začala usínat. Martin odvedl Sárinku a snažil se držet děti v klidu až do té chvíle, než jsem se objevila ve dveřích dospaná. (Jednoduché to neměl - dětem zůstal k pohybu už jen obývák, chodba a kuchyně, kde připravoval jídlo). Vzbudila jsem se v čas oběda, děti už byly najedené. Lepší začátek neděle (a lepšího manžela) jsem si ani nemohla přát - vzbudit se a zasednout k prostřenému stolu - to už se mi dlouho nepoštěstilo:)

Když už jsem se "prospala" až k tématu jídlo, budu v něm pokračovat.
Sanfilippo děti jsou obecně pokládány za dobré jedlíky, mívají  výborný apetit. To platí bezezbytku i o těch našich. Sní všechno. Snad jen Kubíčkovi se příliš nezavděčíme masem - vybere ho z misky, třebaže je nakrájené na nejmenší kousky, vůbec se nezlobí, jen je velmi pečlivý a téměř laboratorně sebenepatrnější kousek vypreparuje. Rybí maso mu ale chutná.  Sárinka odmítala cca 1,5 roku většinu syrové zeleniny a luštěniny. Před dvěma týdny jsme náhle zjistili, že těmto potravinám opět "přišla na chut'". Úžasné.

O tom jak Sárinka jí, jsem několikrát psala. Např. zde. Občas se nají úpně sama, ve většině případů jí sama prvních několik minut, pak hází lžičku na zem, od jídla odchází a nechá se dokrmovat. Svačiny a hlavně večeře zvládá "za běhu" - podáme jí sousto, odběhne a zase se do kuchyně vrátí pro další. Z toho moc nadšená nejsem, asi si dokážete představit, jak vypadá domácnost, když Sárinka s plnou pusou zpívá, zakopne, nebo si kýchne... Prostě typický Sanfilípek - neustále se musí hýbat. Kubíček jí naštěstí vždy ve své dětské židličce. Ale jeho styl "stravování" je ovšem nezaměnitelný. Doby, kdy obě mé děti jedly poměrně hezky lžičkou, jsou dávno pryč. (K příboru jsme se nikdy nedopracovali.) Ještě před půl rokem Kubík lžičku používal k tomu, aby si jídlo nabral, ale druhou rukou jídlo ze lžičky vzal a dopravil do pusy. Nyní už jí jen rukama. Lžičku občas v ruce drží, ale myslím, že ji bere jen tak "pro efekt".

Včera nám babička přinesla spoustu bryndáků, které ušila dětem  přímo "na míru". Asi už se nemohla dívat na to, jak se snažíme - často velmi neúspěšně - ochránit děti od pobryndání (a následovného převlékání). Dlouhou dobu se nám osvědčovaly bryndáky značky Sassy s odnímatelným korýtkem. Viz foto. Nyní už jsou nevyhovující - jsou určeny menším dětem, čili jsou těsné kolem krku a navíc je zapínámí na suchý zip, takže si je děti strhávaly uprostřed jídla a házely na zem (s korýtkem plným drobečků). Všechny ostatní  bryndáky byly nevyhovující - látkové se hned promáčely, "umělé" u nás nic nevydržely, resp. děti je hned potrhaly a většina z nich byla stejně příliš krátká. Poslední měsíce jsme proto vázaly dětem při jídle kolem krku látkové plínky, a když "došly" (spotřeba 5 - 8 plen denně), přišla řada na utěrky. Ale protože Kubíček jí rukama i polévku (krmit se nenechá), je jasné, že ani dvě plínky kolem krku jej nemohly uchránit od promáčení. Tchýně  proto dětem ušila bryndáky dostatečně dlouhé, na míru jejich "krčkům" a podšité polyamidovou textilií. Perfektní. Děkujeme.



 Sárinka (21 měsíců) se zmiňovaným bryndákem od Sassy.

 
Kubíček v akci. Každé jídlo nejdříve zkontroluje, přebere, takže se zdá, že se ani nemůže najíst, ale ...
 přebírání pokračuje tak dlouho,...
až je vše v bříšku:) ....O tom, jak vypadá po jídle obličej a vlasy,  až někdy příště....
I s adzuki polévkou si dokáže poradit (bez lžičky).

"Téměř dojedeno."
Kubíček s babiččiným "vychytaným" bryndákem.

Kromě několika dlouhých bryndáků ušila tchýně i několik menších na běžné nošení (též s polyamidovým materiálem), abychom Sárince nemuseli vázat kolem krku celou plínku. (Důvody jsem vysvětlovala zde.) Velký uzel za krkem asi moc pohodlný nebyl.

4 komentáře:

Tuška řekl(a)...

NO tak je to vyřešeno. Také bychom takové bryndáčky potřebovali. A to prosím oba druhy :o) Nina také běhá doma s plínou pod krkem :o(

Amelie řekl(a)...

..úúúžasná tchýně, úúžasný manžel!!!

Anonymní řekl(a)...

Mila Moni a spol :-)
skvely manzel, vychytane bryndacky, nadherne deticky :-)
Ded Vseved;-) je kouzelnik, kdyz dokaze spapat polevku rucickama :-)))))
Papa Lucie

AndyPan řekl(a)...

No taky to je babička príma..a ten apetit dětem přeju..ta naše je tak vybíravá:-((