Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


středa 15. prosince 2010

Unavená máma dělá chyby

Nejsem zimní typ. Posledních pár dní se cítím unavená. Není to způsobeno žádnou předvánoční "honičkou", tohle jde mimo mne, ani nedostatkem pomoci. Zdá se, že krátké dny a mrazivé počasí mě začínají negativně ovlivňovat. Dělám chyby. Chyby, které se dotýkají dětí. Zlobím se na sebe.

V neděli jsem při koupání čistila dětem ouška. V jeden okamžik vidím, že na jednom konci vatové tyčinky chybí vata. No nazdar, zůstala v Kubíkově pravém uchu. Vzala jsem si na pomoc baterku, ale neviděla jsem nic. Přišlo mi nepravděpodobné, že by se dostala někam hlouběji, vždyt' jsem mu čistila ucho jen zlehka, spíš "po vnějšku". Přesto mě tato malá nehoda zneklidnila. Mohla bych mu zbytečně způsobit zánět. Dnes jsem raději navštívila naši pediatřičku (je skvělá, nikdy nás neodmítne, ikdyž jsem volala až ráno a její program byl na celé dopoledne plný). Výsledek? Vata se nenašla. Asi na tyčince nebyla. Nechápu, jak jsem nemohla nevidět, že strkám Kubíkovi do ucha ostrý konec, na kterém není vata.

Včerejší ráno proběhlo ve spěchu. Všechno jsme měli na cestu do Prahy nachystané den předem, takže bylo třeba jen obléknout děti, vzít batoh napěchovaný všemi cestovními  nezbytnostmi (pleny, knížky, pastelky, svačiny:) a vyrazit. Zdržování snídaní jsme zamítli. Děti by jídlo bezprostředně po probuzení stejně odmítly, takže snídaně "proběhla" až za jízdy. Auto bylo pro děti "předehráté", takže jsem řekla Martinovi, at' je neobléká do bund, at' jim dá na hlavu jen čepice, zabalí je do deky a přenese je přes dvůr do auta. Tak se taky stalo. Já jsem zamkla dům a jelo se. Šok přišel až v Praze. Ve chvíli, kdy jsme chtěli děti vytáhnout z autosedaček a obléknout. No ano... Byli jsme bez jejich zimních bund. Zapomněla jsem je z chodby vzít!! Venku hustě sněžilo a mrzlo. Hlavně, že jsem den předem myslela "na nejhorší" a přibalila do batohu dvě deky, dva dětské svetry navíc, šály, rukavice. Zimní bundy ale nevezmu! Věřili byste tomu? Naštěstí nebylo tak zle, jak by se na první pohled mohlo zdát - parkovali jsme v areálu Kliniky, děti jsme zabalili do našich bund, posadili je do kočárků a rychle vyrazili směr - budova A.

Minulý večer, před tím, než jsem uložila Kubíčka ke spánku, jsem v jeho pokojíčku "stáhla" topení na minimum. Dělám to často. Jde o nejmenší místnost, takže je v ní mnohem tepleji než v ostatních pokojích, a nechci, aby se po chvíli vzbudil upocený a s pláčem. (Při spánku upřednostňuje chlad.) Po určité době, až jsem si jistá, že spí tvrdým spánkem, jej přenáším z postele do postýlky a topení opět reguluji tak, aby mu přiměřeně topilo celou noc. Včera jej přenesl Martin, ale já jsem zapomněla, že jsem topení stáhla "na nulu". Dnes ráno jsem dostala málem mrtvici. V 7.00 jsem vešla do jeho pokoje zkontrolovat, zda už je vzhůru (byla jsem přesvědčená, že ho musela Sárinka, vstávajíc v 5:30,  svou hlučností vzbudit) a v tu se na mě vyvalil šílený chlad. V jeho pokoji bylo 15°C .... a Kubík? Spal (!) Ale v průběhu noci nebo rána byl vzhůru, vylezl z pytle (nespává pod peřinou) a znovu usnul jen v pyžámku!!!! ... Doufám, že to neomarodí.

Na závěr jedna úsměvnější zprávička. Dnes jsme se rozjeli s dětmi vyfotit! Zatoužila jsem po pěkném rodinném fotu. Kdo dobře zná Sárinku a Kubíka,  určitě v tuto chvíli obrací oči v sloup a začíná se smát....:) No... přežili jsme, dokonce i veškerá technika ve studiu (ale jen tak tak...to víte, Kubíček je technický typ...), jen papír (tvořící bílé pozadí) budou muset vyměnit :) Pan fotograf a jeho pomocnice byli na naši návštěvu nachystaní, byli opravdu neuvěřitelně hodní a trpěliví (raději jsem jim dala "avízo", že je navštíví dva Sanfilípci.) Martin průběh focení okomentoval velmi trefně: " Myslím, že je snadnější vyfotit celé hokejové, nebo basketballové družstvo při hře ...než ...naše dvě děti." :))

7 komentářů:

Amelie řekl(a)...

Moni, to se stává...i já sem tam na něco zapomenu...včera jsem takhle dala olej na pánvičku, že si usmažím řízek...odběhla jsem do koupelny a přišla jsem ve chvíli, kdy šedý mrak halil kuchyň...Naštěstí se nic nestalo, jen olej už nešel použít...Kolikrát nestihnu (nevzpomenu si) zamknout balkon (pouštíme jím Betynku na zahradu) a zamknu jen vchodové dveře a po návratu z procházky děkuji Bohu, že nás nikdo nevykradl...
Jsem ráda, že se focení vydařilo... Těším se na fotečky. :-)

Tess řekl(a)...

Moniko, já se ani nedivím, že jste unavená...:( já mám jen jedno dítě..a je nestandartní celkem lehce..a stejně toho mám večer plný zuby...

AndyPan řekl(a)...

Já myslím, že všichni děláme takové chyby..já denně alespoň jednu azdaleka nemám takovou nálož jako vy..

Dana řekl(a)...

Moniko, není divu, že při takovém zápřahu zapomínáte (můžeme si tykat?)...Taky se mi stává - Betka pije jen ze svého hrnku, když jedeme na celý den pryč a hrnek nechám na botníku doma...co teď? Lítáme jako blázni, abychom po obchodech sehnali stejný hrnek...Fotky jsou úžasný nápad, budu se těšit na výsledek trpělivé práce :-))

Justynka a Lucka řekl(a)...

Určitě se občas stane každému,jsme jen lidi,mně tuhle Justy utekla v noci(protože jsem spala)dolů k našim a nikdo o ní nevěděl,všichni jsme spali:-(Ani nechci domyslet co by se mohlo stát...:-(Jste silní že to zvládáte,právě jsem si pustila klíč na tohle téma a moc moc držím palce,myslíme na Vás...:-)

Anonymní řekl(a)...

Moni, buď v klidu...tuto "roztržitost" znám velmi dobře...je to tím, že musíš myslet na moc věcí najednou.....
Moc na vás myslím. Fotky budou určitě krásné.
Magda

Anonymní řekl(a)...

Moni, to je opravdu normální, stává se to určitě všem. Já před Tebou smekám, že vůbec všechno zvládáš tak jak zvládáš. Máš můj velký obdiv. A přeji ať těch chyb děláte doma co nejmíň :-). Monika