Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


středa 29. prosince 2010

Dva a půl dne...

...bez toho, aniž bych něco musela. Dva a půl dne osvobozená od výměny plen, oblékání a vyslékání, obouvání a vyzouvání, uklízení, utírání, vysávání, přípravy jídla a léků, krmení, utišování a uklidňování, zvedání a ukládání, bez nutnosti uspávání, chození na procházky, bez říkání říkadel a zpívání písniček, malování ....Dva a půl dne odpočinku, kdy jsem se ráda nechala obsluhovat. Úžasné.

Navečer jsem se vrátila z mého rodného kraje. Navštívila jsem rodiče, viděla se s rodinou mé sestry a s dvěma dlouholetými kamarádkami. Opět jsem si připomněla, kolik věcí není tak, jak si člověk před mnoha lety představoval, že budou. Každý jsme trochu jiný. Měníme se časem, zkušenostmi, věkem, okolnosti, které nám život přichystal. Anebo naopak - u někoho bych změnu čekala, ale stále ji nezaznamenávám. Ale tak už to asi v životě bývá.

Můj příjezd domů nechal Kubíčka i Sárinku naprosto lhostejnými, alespoň že Martin zachránil situaci:) Bylo skvělé spát dvě noci v posteli, aniž by mě někdo neustále kopal do zad, nebo do břicha, ale stejně už jsem se na ty své miláčky těšila.

5 komentářů:

Tuška řekl(a)...

To je jasný, mám to stejně !!! :o)

Amelie řekl(a)...

Ten první odstavec je náádherný...úplně jsem si představovala, jaká to musela být krááása. Mám to úplně stejně...někdy odtud toužím prchnout hodně daleko, ale když se mi to na chvilku nááhodou podaří, tak už se mi po 2 hodinách stýská. Prima odpočinek.

Anonymní řekl(a)...

Moni, jsem ráda, že jsi v pořádku dorazila domů.
Magda

Babička a dědeček řekl(a)...

Moni zabloudila jsem na Váš blok a při čtení mě až mrazilo a tekly slzy jak hrachy. opravdu vás obdivuji a odpočinout si potřebujete, vždyť musíte být silná hlavně k vůli dětem. Držím vám všem palečky a přeji hodně sil.
A vašim nádherným dětem co nejméně trápení.
Dana

AndyPan řekl(a)...

Ten odpočinek byl určitě potřeba a děti určitě vycítily návrat,jen to neumějí dát najevo..vždy´t jinak to ani být nemůže