Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 25. října 2010

Nuda? Kdepak!

Jelikož se včera Sárince začala spouštět nehezky zbarvená rýma a přidal se suchý, bolestivý kašel, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vyrazili k pediatričce. V ordinaci Sárinka rozdávala úsměvy na všechny strany, živě se zajímala o tričko s Krtečkem baštícím jahody, které měla sestřička oblečené a při vyšetření spolupracovala výborně. Zaslouží velkou pochvalu. To Kubíček důkladně zaměstnával tátu, mámu i setřičku - během chvíle otevřel 4x všechny skříňky, které měly uchýty v jeho dosahu a lednička jej zlákala na scestí nesčetněkrát. Kolik bonbónů si vyškemral, jsem ani neregistrovala. Zdravotní stav dětí paní doktorka vyhodnotila takto - jde o virózu (shodly jsme se na tom, že je zbytečné je zatěžovat CRP testem), na kašel "Kašlavku", na rýmu Pamycon.

                                      Děti milují herničku plnou zábavy umístěnou mimo čekárnu a ordinaci. Mohou být hlučné, jak chtějí a přitom nikoho neruší.

Též nepřestávám oceňovat objednávkový systém zavedený u naší pediatričky. Funguje i pro děti nemocné. Odpadá ta šílená kumulace různě nemocných dětí, kterou všechny maminky dobře znají a dlouhé, únavné pobyty  v čekárnách. V 7.00 jsem děti objednala na 9.00 a na fotce je vidíte minutu před devátou - nikde žádné jiné pobíhající nemocné děti, Sárinka s Kubíkem si spokojeně hrají a čekají, až si je přijde sestřička "vyzvednout". Úžasné!

Čili recepty máme, instrukce, jak se dostat do lékarny, která nám "Kašlavku" nachystá na počkání máme také, vyrážíme. Držet děti v zaparkovaném autě celých 15 minut než se léky připraví, je nad naše síly, nezbývá než bleskurychle lokalizovat nějaký obchůdek s potravinami. Naštěstí byla naproti přes cestu. Malému dobrodružství se podobal náš přechod přes silnici se Sárinkou, která se nevyhýbá obrubníkům a jiným malým překážkám a které nožičky nedovolí přejít cestu v limitu stanoveném semafory. Při vstupu do obchůdku jsme ve zlomku vteřiny vyhodnotili nebezpečí - délka rozpětí paží našich miláčků byla asi tak 2x větší než šířka uliček napěchovaných nejrůznějším zbožím. Nezbývá než Sárince zaměstnat ruce ( k tomu dobře posloužil dětský nákupní košíček, který s Martinem tlačila) a Kubíčka vzít do náručí tak, abych měla jednu jeho ruku pod kontrolou. (I přesto se ta druhá jen tak tak vyhnula červené "Frankovce".) S nakousnutým pečivem, poloprázdnými pitíčky (jak jinak zabránit "výstupu"?) a kapkou potu na čele jsme naše nakupování zvládli až k pokladně.

Včera nám naše odpoledne přijela zpestřit svou návštěvou babička Hanka(děkujeme!), dnes jsme se zabavili sami ryze podzimní zábavou - výrobou dekorace z dýní.

 Sárinka měla z vydlabaných tykví ohromnou radost, ale velkého kulatého lampiónu s obličejem smějící se dýně, který jsem v kuchyni pověsila, se trošku bála.
      Doma a nuda? Kdepak!

Po dnešním dni je zřejmé, že děti se bacilů zbavují daleko rychleji než my, rodičové. Kdyby Kubíček sem tam ztěžka nepolknul a v noci občas nezakňoural, tak bych řekla, že už je úplně zdráv. I Sárince je o poznání lépe než včera.

2 komentáře:

AndyPan řekl(a)...

tak to je prima, že jste to zvládli..a ten systém je úžasný..ai se mi o nem u nás u dětské nezdá!

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, inspirovali jste mě! Koupila jsem dýni a vrhnu se taky do vyřezání! Tak držte palce!Krásný slunný den přeji! Eva