Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


úterý 12. října 2010

Ne všechno trvá věčně

Včera jsem se na "vlastní kůži" přesvědčila, že ne všechno trvá našemu státnímu úřednímu aparátu věčně. ...

Ze setkání MPS rodin jsme si odvezli jeden opravdu nemilý zážitek. Lépe řečeno- neodvezli jsme si to, co jsme si přivezli, bez čeho se již neobejdeme a co nám velmi usnadňuje život - modrou značku poukazující na to, že se v autě nachází hendikepovaná osoba. Tuto zkutečnost jsme zjistili až při výjezdu z Teplic na dálnici.(Značka obsahuje i dálniční známku.) Chtěli jsme předejít útoku některého nenechavce na naše auto, takže jsme ji neměli nalepenou na předním skle. V autě jsme ji sice vozili, ale byla vždy schovaná na určitém místě a používali jsme ji jen v případě, když jsme s dětmi potřebovali zaparkovat, nebo když jsme se s nimi pohybovali po dálnici. Zpět k příběhu - po výjezdu z Teplic jsme zjistili, že je značka fuč. Bez žádné stopy násilného vniknutí do auta. Doma jsme auto převrátili vzhůru "nohama", vyprázdnili všechna zavazadla, ale po značce se slehla zem. Byli jsme si jisti, že jsme ji po příjezdu do Teplic schovali na naše "tajné" místečko. Martina napadá jediná ( a dost pravděpodobná) varianta, jak se mohla "vypařit". Spekulace ale ponechme stranou.

Včera jsem poprosila Martina, aby se cestou stavil na příslušném MěÚ, nahlásil ztrátu a zeptal se, co všechno budeme muset vyřídit, abychom dostali značku novou. Vidina dalšího vyplňování formulářů, obíhání úřadů (snad ne i policie a dopravního odboru?) mně přidělala vrásku na čele. Ale co se nestalo....Martin ještě tentýž den přivezl značku novou, aniž by musel cokoli pracně vyřizovat. Tak takový "servis" jsem opravdu nečekala. V tomto případě se náš MěÚ předvedl v tom nejlepším světle.

Žádné komentáře: