Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


neděle 15. srpna 2010

Co nového?

Ani se mi nechce věřit, že už uplynulo tolik dnů od mého posledního příspěvku. Jak jsme tedy prožili tento týden? Až do čtvrtečního odpoledne plynuly dny rychle a každý byl podobný jako vejce vejci. Děti a domácnost mne udržovaly v poklusu až do noci, Martin si celé dny "hrál" s lopatou v ruce "na krtka" (jinými slovy řečeno - první i druhá fronta "zákopové války" je úspěšně za námi - hurá) a po večerech mi pomáhal zvládat Sárinčiny výbuchy řevu ( máme je zpátky v plné síle...Sárinka se při nich stává agresivní, mnoho síly nemá, přesto když mně začne škubat vlasy, mám pocit, že má i po celém dni víc sil, než já s Martinem dohromady...) a pak nezbývala energie ani na napsání jediného řádku. Každopádně počasí nám celkem přálo, děti tráví spoustu času venku, i  v bazénku jsme se několikrát cákali. Úspěšný týden.

Ve čtvrtek přijel na pár dnů náš kamarád Taby. Pomohl Martinovi dovést "válku" s hromadami hlíny do zdárného konce, zašli spolu na hříbky, a tak náš jídelníček se poslední dva dny dá označit za "houbový" - od houbové polévky, přes smaženici až po bedle na másle (ty byly vynikající!)

Dnes odpoledne jsem vyrazila do lesa já, hříbky jsem - při vzpomínce na to množství, se kterým dnes Taby "bojoval" s nožem v ruce - s lehkým srdcem přehlížela a namířila si to přímo na ostužiny. Těch je v lese dost pro celou armádu, ale zralých jsem nasbírala jen hrst. A tak jsem na zpáteční cestě přinesla dětem pár bedlí jen tak "na hraní" - hrály si zrovna na zahradě. Měly  radost. Hlavně Sárinka. Stále mluví o hříbkách, do lesa ji ale nemůžeme dostat, bojí se vysokých stromů. Všímám si, že les (koruny stromů) často pozoruje, když se povaluje na zahradní houpačce nebo když vykukuje z okna zahradního domku, který stojí přímo u lesa a jež slouží jako jejich venkovní hernička, ale jakmile otevřeme branku do lesa, znejistí. Snad jí vadí i to přítmí.



Také se ráda dívám do korun stromů, zvlášt, když je rozhýbá vítr. ....Sedím v zahradním domku, maluji dětem obrázky, Sárinka kolem mne pobíhá a zpívá, co jí hlasivky dovolí, až z toho jde hlava kolem, začínám pocit'ovat únavu.... V takových chvílích se zadívám na pár vteřin do stromů a cítím úlevu, únava polevuje, Sárinčino hulákání slyším jakoby z dálky... úžasný relax.... jsem vděčná za možnost bydlet u lesa. Pomáhá mi dobíjet energii.

Příští týden se mám setkat s pracovníkem Slezské diakonie. Chceme využít jejich služeb týkající se osobní asistence. Děti si musí začít zvykat na fakt, že o ně pečuje i někdo jiný než jen rodiče. Těším se, až si budu moci s Martinem někam vyjít a vědět, že jsou děti v dobrých rukou. Včera jsem zašla na zábavu, která završila hodové slavnosti v naší obci. Dobrou společnost mi dělal Taby, přesto mi přišlo líto, že to nemůže být můj muž. S ním jsem se jen vystřídala v hlídání dětí, aby mohl taky na veselku.

                                     ***********************
K dotazu - viz. komentář k předchozímu příspěvku - Kubík má hřiště s tunelem rád, je tam i pískoviště, ale do tunelu nevlezl, má strach -  narozdíl od Sárinky, která z něj má radost.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Přes diakonii je os. asistence nějak levnější?
Ty stromy.. to zní jako pohádka...:)