Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 26. července 2010

Miminko nebo Baby?... "Babynko"!

Před třemi dny nás Sárinka nesmírně pobavila a potěšila. Všimla si (po opravdu dlouhé době) panenek, které leží v malé postýlce vedle sedačky. Vytáhla je, chvíli si je prohlížela a pak jednu přinesla ukázat Martinovi se slovy: "Jéé, babynko [beibinko]." :)

O víkendu za námi přijela kamarádka Štěpánka a po chvíli s úsměvem prohodila: "Sárinko, příště si k vám přivezu anglicko-český slovník."

Jakže vlastně mluví naše děti? U Kubíčka je odpověd' velmi jednoduchá - mluví minimálně, ale dobře rozumí - česky i anglicky. U Sárinky je situace jiná. Ta povídá celý den, až z toho jde někdy hlava kolem. O tom jsem již psala v příspěvku Tichý společník a Ulpívavé myšlení. Ke svému mluvení používá stejným dílem češtinu i angličtinu. Použije, co ji zrovna napadne, na co si zrovna vzpomene, co jí přijde v tu chvíli melodičtější (je to naše malá zpěvačka a recitátorka:) Takže písničku začne anglicky, plynule přejde do jiné, české, a pak jedním dechem dokončí tu anglickou. Je to taková všehochut'. Od malička se jí základní slova (hlavně podstatná jména) pamatovala lépe v AJ. No uznejte, není jednodušší užít cat, hat, hair, book, dog, fish, boy, ... namísto kočička, čepice, vlasy, knížka,... ? Takže dodnes komentuje obrázky takto: "To je spider. To je socks...." Singulár a plurál nerozlišuje. Myslím, že má stále někde podvědomě uloženo, že na tátu musí mluvit anglicky, na mámu česky a podle toho se snaží řídit. Výslovnost se ovšem zhoršuje a občas má problémy se vyjádřit - zakoktává se. Ten, kdo ji dobře nezná, má problém jí porozumnět.

Rádi vzpomínáme na období, kdy Sárinka začínala mluvit. Přestože trávila se mnou více času než s tátou, všechna její první slovíčka byla anglická (důvod jsem již uvedla). Později začala jazyk analyzovat a její "mluva" byla neuvěřitelně legrační. Jeden objekt pojmenovala česky a anglicky zároveň - např. ukázala na boty a řekla : "botyshoes". Nebo ve chvíli, kdy začala užívat oslovení "maminka" namísto "mami", automaticky se stal z Martina "daddyka". Do té chvíle byl oslovován "jen" jako "daddy". Všechny tyto roztomilé chyby byly správné, přesně tímto způsobem analyzují jazyk bilingvně vedené děti.

Dvojjazyčnost měla být pro děti devizí do jejich životů, nyní se spíš stává mírnou překážkou v komunikaci s jinými lidmi. Mnohokrát si babička Hanka posteskla, že Sárinka něco říká a ona jí nerozumí. Mám obavy, že stejné problémy jednou budou mít asistenti nebo učitelky ve školách. Přesto jsme nic nezměnili - Martin na děti mluví anglicky, já česky. Mají spoustu anglických knížek, které jim Martin často čte, DVDček, které rádi sledují, znají spoustu anglických písniček a básniček, takže nám přišlo nesmyslné je o to všechno ze dne na den připravit. Být vedeni dvojjazyčně je pro ně určitě stále obohacující.

Občas dochází k úsměvným situacím. Vzpomínám, jak jsme byli v březnu s dětmi poprvé u jejich psychologa. Lékařka podala Sárince knížku, v níž byl ke každému písmenku namalován obrázek. Samozřejmě nečekala, že jí Sárinka ukáže písmenko D, ale domeček. Sárinka se zachovala přesně tak, jak jsem čekala. Vzala knížku, začala se zajímat o písmenka a okamžitě spustila "ABC song". Psycholožka na ni nevěřícně zírala a pak jen s údivem pronesla: "Ona zpívá anglicky!" Asi se často nesetkává s dětmi, které jí v ordinaci zpívají cizím jazykem a poté zní diagnóza neúprosně - středně těžká mentální retardace.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Aspoň zažíváte komické situace, v nichž vaše děti napálí i zdravé dospěláky:) Třeba se paní asistentky a paní učitelky něco přiučí... už jste vymysleli, jak to budete mít se vzděláváním dětí?

Tuška řekl(a)...

To je moc roztomilé, jak se děti vyrovnávají se dvěma jazyky svých rodičů.
A jako učitelce mi to přijde navýsost zajímavé :o)