Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


středa 9. června 2010

Vzorná vnoučata

Ráno za námi přijela babička Hanka, aby se potěšila se Sárinkou a Kubíčkem. Její lásku k nim jí děti oplatily stejným dílem - byly velmi hodní, v její přítomnosti klidní a nad očekávání mazliví. Kubíček se od malička rád nosil a choval, mazlivý je doposud. U Sárinky jsme projevy tulení začali registrovat teprve nedávno - v posledních sedmi, osmi měsících. Před tím na nějaký delší tělesný kontakt prostě "neměla čas" a taky jí nebyl příjemný. Vždy nás to velmi mrzelo. Takže nyní každá chvíle strávená se Sárinkou v objetí je pro nás o to cennější a krásnější. Takto si Sárinku (i Kubíčka) dnes "vychutnala" i babička.

Musím ale podotknout, že ne od každého se Kubík a nyní nově i Sárinka nechají pomazlit a pochovat. Nejde (jen) o to, jak dlouho nebo jak často se s dotyčným vídají. Hlavní roli hraje podvědomí a cit. Především Sárinka je neuveřitelně citlivá na lidi. Okamžitě vycítí, kdo se k ní chová rezervovaně nebo komu její chování vadí. V přítomnosti takových lidí je rozmrzelá a nervózní. Občas se někdo takový objeví, ale jde spíš o výjimky.

Poté co babička odjela, Sárinka znenadání usnula na sedačce. S pohledem na hodiny jsem na chvíli zaváhala, zda ji mám nechat spát (bylo po 16.hod). Pomyslela jsem na ten dlouhatánský večer, který nás s ní čeká, ale byla celý den tak hodná a sladká, že jsem uznala, že si spánek zaslouží.

                        **********************************
Teto Jano, děkujeme za zmrzliny pro Sárinku a Kubíčka. To bys měla vidět ty jejich rozzářené oči a zamazané pusy :)

Žádné komentáře: