Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


pondělí 7. června 2010

Řemeslníci

Po dnešní zkušenosti si začínám dělat starosti, jak bude probíhat plánovaná rekonstrukce. Hlavně ve chvílích, kdy budou řemeslníci pracovat uvnitř domu.

Je 9:00 a topenáři přichází. Sárinka nepláče, nebojí se, ale nervozita je na ní okamžitě znát. Pobíhá (= zavazí), vynucuje si mou pozornost a kouše do Betynky ( to je panenka vyrobená z látkové plínky). Rychle pouštím DVD O Pejskovi a Kočičce a krmím ji sušeným ovocem, aby se uklidnila. Po 20ti minutách se zásoby ovoce rychle tenčí, ve spěchu oblékám děti, jde se na zahradu. Tam se obvykle víc věnuji Sárince, protože jinak by se po 15ti min začala nudit a mohli bychom jít zpět domů. Kubík se umí zabavit o něco lépe a déle. Dnes je situace jiná, Kubíček vidí tatínka se řemeslníky vcházet a vycházet do/z domu a chce jim pomáhat. Proto se maximálně snažím věnovat mu a odvádím pozornost od dění kolem domu. To má samozřejmě dopad na Sárinčino chování, po chvíli neví co se sebou. Běžím pro tabuli, papír a pastelky a malujeme, houpeme se na houpačce, zpíváme. Vidím, že tohoto mého zaujetí Sárinkou využívá Kubísek, protahuje se škvírou mezi ploty (jak je drobný a stále ještě hodně "vynalézavý", tak nachází únikové cesty) a dostává se do míst, kde neopatrný krok znamená pád po 2,5 m vysokém (zatím jen hliněném neosázeném svahu) do míst, kde se ještě před dvěma dny nacházel malý rybník. Běžím pro něj (na zavolání MPS děti nereagují), domlouvám mu, ale po chvíli slyším výkřik a pak se mi naskýtá pohled na Kubíka, jak dělá kotrmelce směrem dolů. Jsem ráda - dnes už se utopit nemohl, je jen potrytý bahnem. V náruči jej uklidňuji a po chvíli už se zase prochází místy, která se mu stala osudná. Pak se ještě baví tím, že nabírá a vyhazuje mulčovací kůru, která je nasypaná kolem okrasných stromků. Vzdávám to, raději jdeme domů. Naštěstí mají topenáři práci (pro dnešek) hotovou. Byli u nás pouhou 1,5 hodiny a já jsem za tu dobu s dětmi přišla o energii, která mně měla vydržet celý den.

Právě mi Martin přišel říct, že Kubík vylomil dvířka od trouby. Lituji, že jsem je nepřelepila izolepou, včera jsem na to myslela. Už je pozdě.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, tak jsem se Moni musela usmívat, když jsem si četla ten tvůj článek.... ale tobě asi do smíchu nebylo, viď? Klobouk dolů, musíte mít záhul s dětmi.... kde se hrabou ty moje "starosti" s Adamem....
Moni, taky jsem o víkendu zaváhala.... měla jsem na jednom záhonu kytičky - zasahovaly do trávy, a tak jsem si říkala, že musím říct Alešovi, až bude sekat trávu, aby mi je neposekal.... Moni, zaváhala jsem. V sobotu tam ještě byly, to jsem je ještě obdivovala, a v neděli byly fuč! Myslela jsem, že mě picne! o jo, tak snad ještě vyrostou.... Hezký den! Eva