Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


středa 14. dubna 2010

Modelka & Pád

Wednesday, April 14, 2010 10:53 AM, CEST

Včera se Sárinka stala velkým objektem zájmu redaktorky Andrey z časopisu Betynka. Těšila se na to, až pozná nás i děti, a pak se jich nemohla "nabažit". Jen Sárinku si vyfotila snad stokrát:) Ani já nezůstala pozadu a dopoledne ji zachytila tak, jak ji známe od malička - s knížkou v ruce:) Viz. foto.

Pád

Před chvílí jsme se vrátili z dopolední procházky s nepříjemným zážitkem a s plačící Sáruškou v náručí. Začnu ale od začátku. Před několika dny jsme před dětmi otevřeli branku, která je na úplném konci naší zahrady. Je přímým vstupem do lesa. Neotevíráme ji příliš často, protože pokud se rozhodneme pro procházku lesem, musíme jít s dětmi oba a pak stejně většinou volíme jinou trasu, les za naší zahradou se zvedá dost prudce do kopce, což není vzhledem k chůzi obou dětí nijak ideální. Dnes si Kubíček vzpomněl, že bychom mohli opět otevřít vrátka a projít se. Když jsme viděli, jak se Sárinka válí na zahradě v mokré trávě, tak jsme svolili. V lese tak mokro nebude. Vedli jsme děti kolem plotů našich sousedů, až jsme narazili na velkou hranici nařezaných kmenů. U ní se Kubíček zastavil, vzal větev a začal do každého kmene bušit, jako by hrál na xylofon:) Sárinka se mezi tím opírala o plot a házela slepicím listí do jejich výběhu. Pak ale se stalo něco nečekaného. Během asi dvou vteřin se ocitla mezi opeřenci. Posunula se o kousek dál, takže se v tu chvíli neopírala o plot, ale o drátěná vrátka, a ta nebyla zamknutá, vlastně neměla ani kliku, a tak se propadla přímo do výběhu. Tato událost by sama o sobě mohla působit spíš úsměvně až na fakt, že mezi místem, odkud Sárinka padala a kam dopadla, je výškový rozdíl asi 1,5 metru.... Naštěstí to nebyl přímý pád - sice stoupla do cca půlmetrového prázdna, ale pak se skutálela dolů po rampičce. V tu chvíli mě polil studený pot. Takových situací se nesmírně bojím. Vím, že kdyby si zlomila nebo naštípla jakoukoli část nohy, či jen vyvrtla kotník, tak už sama nikdy chodit nebude.Trochu mě trápí výčitky svědomí - byli jsme s dětmi oba, přesto jsme pádu nedokázali zabránit.

Žádné komentáře: