Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


čtvrtek 18. března 2010

Kartičky


Takže dnes ji pobavil LUDVÍČEK. Dobrou náladu neztratila ani poté, co jsme přijeli k naší rehabilitační paní doktorce. Vůbec jí a ani Kubíčkovi nevadilo (narozdíl od rodičů), že se dostali na řadu 30 min po objednací době. Oba běhali a řádili po chodbě, smáli se, Kubík si prohlédl každé miminko, které uviděl, svým "bezstarostným" chováním budili pozornost jiných maminek, jejichž dítka jim pokojně seděla na klíně. Nic neobvyklého, až na dvě drobné situace, které se krátce poté odehrály a které mě "vyprovokovali" k uskutečnění nápadu, jenž mě před nedávnem "vnukla" kamarádka, jejíž dítě též není úplně zdravé. MUSÍM VYTISKNOUT KARTIČKY !!!!! Malé kartičky, tak akorát do kabelky, které bych "rozdávala" všem těm "chytrákům", kteří trousí poznámky na chování našich dětí, anebo nám, rodičům, dávají dobré rady, jak děti vychovávat. Bude na nich uvedena diagnóza s prognózou do budoucna. Snad už nikdy nebudou "strkat nos" do věcí lidem, o jejichž problémech nemají nejmenší ponětí. Co myslíte? Zabere to? Bud' jak bud', na nápadu mé kamarádky o víkendu opravdu zapracuji.
 
Zpět k těm dvěma drobným situacím. Obě se odehrály paralelně. .....svlékám  Kubíka v ordinaci kvůli vyšetření... jsem ráda, že neprotestuje a že už máme úspěšně za sebou vyšetření Sárinky. Ta je "propuštěna" a může opět pobíhat a halekat na chodbě. V tu chvíli vstupuje do ordinace rehabilitační pracovnice (jak jsem se později dověděla) a začně zaměstnávat "naši" lékařku úplně jinými věcmi a dotazy na jiného pacienta. Mezi tím, co se jí doktorka snaží vyhovět a nechává Kubíka vslečeného v mé náruči (ani jí nevadí, že už tak nás vzala se zpožděním a  přitom si je vědoma diagnózy !!!), se dotyčná fyzioterapeutka (vůbec si neuvědomující, že zdržuje) začíná zajímat o Kubíčkův věk a upozorňuje mě, že je nejvyšší čas odnaučit ho dudat. Prý bude mít křivé zoubky a já, až nám vyroste (...), pak budu utrácet ....peníze .... za....rovnátka....

V tu samou chvíli "zpovídá" Martina na chodbě nějaká mladá sestra, které zřejmě došla trpělivost poslouchat ten nekonečný Sárinčin dupot a křik na chodbě, aniž by si uvědomila, že ten déle trvající "pobyt" naší hlučné Sárinky na chodbě není způsoben naší chybou..... Martin byl slušný, ale litoval, že v tu chvíli neměl po ruce KARTIČKU....

Na poznámky paní pokladních jsme si zvykli, ale komentáře těchto dvou dam, z dnešního dne mi vyrazily dech.....OBĚ PRACUJÍ NA DĚTSKÉ POLIKLINICE, na ODDĚLENÍ REHABILITACE, kterou DENNODENNĚ navštěvují DĚTI S NEJRŮZNĚJŠÍMI POHYBOVÝMI PROBLÉMY, jež bohužel ČASTO DOPROVÁZÍ I MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ NEJRŮZNĚJŠÍHO STUPNĚ, ale ani ony nic nechápou.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, tak jsem ráda, že nápad Ivky zrealizuješ...... protože mě ty kartičky připadají jako parádní nápad, jak odzbrojit všechny ty"chytré" lidičky, kteří vám radí, jak vychovávat vaše děti! A vaše poslední návštěva rehabilitace, je toho důkazem!
Kubíček vypadá, že bude dobrým pomocníkem během vaší rekonstrukce.... no a Sárušce, té to tak sluší......tak bych se s ní chtěla poňufňat..... ale kdoví, jestli si na nás ještě pamatuje.... Bojuji s myšlenkou, že vás co nejdříve asi přijedeme navštívit....! Jen co se zlepší počasí... i když dnes to už u nás vypadá slibně. Od rána svítí sluníčko... tak hezký den!
Eva

Eva Balíková

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Moni,

kašli na všechny chytráky. Vy jste naprosto skvělí za to, jak všechno zvládáte a jak se staráte, takže to zkus hodit za hlavu...

Kdyby mě to trklo dřív, mohla jsem ti nápad jedné paní s autistickým klučinou předat už dřív. Padly jsme na to s Evčou, když jsem jí popisovala situaci, kdy se Tomáš v zahradnictví klasicky klátil ze strany na stranu a cosi si pro sebe blábolil. Jeden pán mě chytil za ruku a vynadal mi, že mám opilé dítě a jestli jsem prý normální. Hm, v ten moment jsem fakt byla jak opařená, že něco takového vůbec někoho napadne, vysvětlovat se mi nic nechtělo (on stejně hned odešel, jen měl potřebu se vyjádřit) a tak asertivní na to, abych ho v tom momentě poslala do háje, taky nejsem. Přesně v takových momentech je kartička nade vše. Já ji tedy vyrobenou nemám, ale mám jednoduchou naučenou frázi a tu mechanicky odříkávám (omlouvám se, ale on je autista...). Teď to používám docela často. Tomáš se pořád chce mazlit s holčičkama (všude - na poště, na ulici), což vypadá dost brutálně - čapne je bez předchozího upozornění hodně na těsno kolem krku, pověsí se na ně a líbá je. Když začne, nechce přestat, pořád dokola, končí to pak, že se ho snažím držet, on se pere, takže někdo musí zmizet ze scény.

Kartička má tu velkou výhodu, že působí jako osvěta. Ne pokaždé se ti chce s těma lidma o svých problémech mluvit a něco jim vysvětlovat, takhle se to dá vyřešit elegantně. Večer zkusím najít a naskenovat ty stránky, kde o tom ta paní píše, třeba se ti pak ta tvá kartička bude snáz vytvářet.

Všechny moc zdravím, to dnešní počasí je fakt dar, kéž by to tak už zůstalo...

Iva

Iva Chlapcova