Sára a Jakub

Vítejte na naší cestě životem, kterou nám zkřížila smrtelná nemoc zvaná mukopolysacharidóza III. typu.
Vítejte v Holandsku....


neděle 21. února 2010

Hezký víkend



V sobotu nás navštívili přátelé s dvěma dětmi, s nimiž jsme se dlouho neviděli a naše děti si jejich přítomnost doslova UŽILI. Nevídané! Sárinka se vůbec nestyděla ani se nebála, Kubík mě držel kolem krku křečovitě jen první půlhodinu. Pak si u stolu s tetou hrál a dokonce jí vydržel chvíli sedět na klíně. Sárinka se smála, až se za břicho popadala, když se potkala ve dveřích s 0ndrou frčícím na motorce nebo když přijel do jejího pokoje, kde ona skákala na posteli :) Kubík se po čase začal dokonce předvádět, několikrát nabídl Ondrovi svoji žlutou helmičku a sledoval Majdalenku, jak si hraje s panenkami. A tak to byla asi první návštěva vůbec, která u nás vydržela přes dvě hodiny!!! Opravdu nám dětičky udělaly radost!!! ( Večer byly ovšem oba  maximálně vyčerpaní, a tak nachystat Sárinku na spaní se neobešlo bez boje... dokopaná jsem byla pořádně, spaní měla špatné, ale to nám hezký pocit z příjemně stráveného odpoledne nezkazilo.)

Od rána svítí sluníčko, a tak jsme po dlouhé době dostali chut' s dětma někam vyrazit. Je potřeba něco nakoupit k rekonstrukci domu, takže vyrážíme do města. Po třiceti minutách jsme na místě, už je to tak tak, děti se začínají ozývat. Rozkládáme golfky pro dvojčata... brání se... tak jo, ted' jste byli v sedačkách, proběhněte se, tady, kolem přívěsných vozíků, pak nakoupíme. Po minutě uznáváme, že to nebyl dobrý nápad - děti využívají volnosti, rozbíhají se do cesty, láká je velký prostor parkoviště... auta brzdí.. nedá se nic dělat, nasedá se do kočárku...křik...hele, tamhle něco naváží do venkovního oddělení Zahrady a bránu nechali otevřenou...IDEÁLNÍ...domluva je rychlá...běž koupit co je potřeba a já tu s nimi zůstanu, máš na to maximálně 30min. A tak Sárinka s Kubíkem pobíhají mezi pytli s mulčovací kůrou a substrátem na muškáty, mají radost z prostranství a volnosti. Poté příjíždí zdvižný vozík, vysedá zaměstnanec s elektrickou pilou a začíná pracovat... to je něco na Kubíka, Sárinka nedbá a běhá tam a zpět. Pak bylo Kubíkovi nabídnuto posadit se do vozíku. Ten nemohl být v tu chvíli štastnější. Volant, řadící páky, dokonce helma... OK, Kubíček je zabezpečený, jdu odchytnout Sárinku, zjišt'uji, že je celá zpocená ... Sárinko zpomal, napij se... brání se, zase jí ta máma brání ve volnosti... netrpělivě kontroluji čas, už aby se ten táta vrátil... super... tamhle běží ... musím s autem zajet do výdeje zboží, tak vezmu Sárinku s sebou...výborně, táta si Sárinku odnáší v náručí jako princeznu a na mně je dostat Kubíka z vozíku, vím, že to bude s řevem. Situaci znenadání řeší pan s pilkou, bere Kubu do náruče a ten je z toho v takovém šoku, že je rád, když skončí u mně a následně v kočárku.... Tak, hurá  směr domov...Sárinka usíná v sedačce, Kubík k tomu nemá daleko, ale měli jsme se v plánu i nějaký rychlý oběd... riskujeme sice cirkus, ale hlad je velký, musí to být ovšem místo, kde je pořádný cvrkot, tam se "ztratíme", nic komorního, parkujeme, Sárinka to okamžitě doprovácí hlučným hlasovým projevem, rychle vytahuji želé medvídky, zabírá to.  Následuje obvyklý scénář - rychle vybrat nejskrytější místo, během minuty prohlédnout menu a během dalších 30 vteřin si vybrat, jeden z nás vysléká děti, druhý rychle platí, nabírá horu ubrousků, ale to už Kuba leze po stole a skáče po židli. Během 15ti minut jsme všichni najezeni, nastává kritická chvíle - zvedáme se od stolu, obě naše ratolesti ve stejný moment začínají hlučně protestovat, nechtějí se smířit s faktem, že už není co jíst a že se opět musí obléknout. Vytahuji gumové medvídky, to pomáhá, rychle do kočárku a pryč...... Naše návštěva nesmí přesáhnout 30 min. Doma děti svlékáme a oblečení zrovna házíme do koše na prádlo... nevybavuji si situaci, při které by se mohly ušpinit, přesto jsou zamazaní od hlavy až k patě...:)

Jsme pyšní, celý ten náš výlet ( i víkend) proběhl VELMI ÚSPĚŠNĚ.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Rodinko!
Koukám, že jste měli príma víkend! Moni, ty jsi úplný spisovatel! Krásně se to čte a mám ti velkou radost, že mám o vás takový velký přehled! U nás vše při starém, snad jen, včera Adámkovi vypadnul první youbek! Pěkně nás to zaskočilo, ale usoudili jsme, že když mu narostly první zoubky ve třech měsících, tak je asi i čas, aby mu vypadly. Kousnul do jablka a zoubek byl fuč! Ale oplakal ho pořádně! Teď se pořád ptá, kdy mu naroste nový..... a to si asi pěkně počká!
Tak se mějte krásně! Eva

Eva Balíková